(FAQ) Nejčastěji kladené dotazy

Jak se mám zorientovat v náročnosti zájezdů a kurzů?

Pro přehlednost používáme pětibodovou škálu obtížnosti vzrůstající od jedničky. Hodnotu najdete v záhlaví každého zájezdu. MTB zájezdy mají navíc v obecných informacích uvedenu i náročnost technickou. U zajištěných cest se setkáte s označením A, B, C, D a E, což objasňuje níže uvedená stupnice Kurta Schalla. Převýšení je uváděno ve výškových metrech ve směru do kopce.

Turistika
1 = velmi lehké: krátké túry či vycházky po rovině v nezáludném terénu
2 = nenáročné: kratší anebo i celodenní túry s celkovým převýšením do 500 m za den; jednoduchý terén, pohodlné cesty a pěšiny
3 = průměrné: celodenní túry s převýšením do 800 m za den; zřídka složitější terén (suť, kameny, stupně)
4 = náročné: celodenní túry s převýšením i kolem 1 000 m; vícedenní přechody s batohem; často složitější terén; velká nadmořská výška.
5 = velmi obtížné: vícedenní přechody s plnou výstrojí; velká nadmořská výška a velká převýšení, často v náročném terénu (suť, kamení, firn)

Cyklistika, MTB
Náročnost cyklistické akce ovlivňuje kombinace počtu kilometrů, převýšení a na horském kole nebo trekovém kole pak také technické náročnosti terénu. Proto je objektivní hodnocení vícedenního zájezdu složitější. Uvedená škála proto zohledňuje převládající charakter etap s možnými výjimkami v rámci dané akce.
1 = velmi lehké: etapy do 40 km s rovinatým profilem
2 = nenáročné: etapy do 60 km se zvlněným profilem
3 = průměrné: etapy 40 – 80 km se zvlněným až kopcovitým profilem
4 = náročné: etapy 50 – 80 km v horách, občas i dlouhá stoupání s převýšením kolem 1 000 m
5 = velmi obtížné: etapy 50 – 80 km v horách, výjimečně vzdálenost delší;  dlouhá a strmá stoupání, denní převýšení může přesáhnout 2 000 m

MTB, trekové kolo – technická náročnost
Není-li u konkrétní akce uvedeno jinak, trasy jsou určeny pro horské kolo na cross-country. O trekovém kole se dá uvažovat do technické náročnosti 2. V uvedené škále postupně k uvedeným stupňům postupně přibývají vyjmenované obtíže:
1 = velmi lehké: asfalt, šotolinové cesty, široké polní a lesní cesty
2 = nenáročné: pěšiny, méně přehledné zatáčky, krátké strmější pasáže bez technických záludností
3 = průměrné: místy kameny, kořeny a to ve strmějších pasážích
4 = náročné: často kořeny, kameny, stupně, velmi strmé pasáže ve výjezdech i sjezdech, úzké pěšiny vysokohorského charakteru, převážně však sjízdné
5 = obtížné: táhlá stoupání v kamenitém terénu, rozbité sjezdy, velmi strmé pasáže, trialové úseky, občas dokonce nutnost kolo nést; exponovaný terén

Klasifikace zajištěných cest
systém Kurta Schalla

A - lehká cesta
Jednoduché, většinou značené cesty s krátkými zajištěnými úseky, někdy krátké strmé pasáže s kovovými žebříky nebo ocelovými kramlemi. Jednotlivá místa mohou být i náročná, ale jednoduchým způsobem překonatelná (např. skalní pásy, malé a krátké umělé můstky). Takováto cesta se dá absolvovat i bez jištění (kromě úseků, jako jsou např. žebříky přes skalní stupně) a jsou na ní dobré stupy i chyty. Pro horaly s jistotou chůze v horském terénu a netrpící závratí není třeba při pohybu po těchto cestách výstroj a výzbroj. Pro děti je nutné s sebou mít i krátké lano.

B - mírně těžká cesta
Mírně strmý skalnatý terén s několika obtížnými pasážemi, na cestě mohou být i strmé a i delší žebříky, ocelové kramle, ocelové kolíky i fixní lana. Některé takovéto úseky mohou vyžadovat i sílu v rukou. Bez umělých pomůcek se může jednat o úseky II. nebo III. st. obtížnosti UIAA. I zkušení ferratisté by měli mít již kompletní výstroj i výzbroj, pro začátečníky a děti je nutné s sebou mít i krátký kus lana (20 - 30 m).

C - těžká cesta
Je vedena ve strmém nebo velmi strmém terénu, mnohé úseky probíhají po úzkých římsách. Někdy jsou instalovány ocelové kramle nebo i převislé žebříky. Místy jsou i svislé úseky zajištěné ocelovým fixním lanem - překonávání takových úseků vyžaduje kondici a sílu v rukou. Bez umělých pomůcek se může jednat o úseky obtížnosti III. nebo i IV. st. UIAA. Cesty s dlouhými úseky obtížnosti C jsou určeny pro ferratisty s dobrou kondicí, začátečníci nebo děti by měli mít na těchto cestách zásadně doprovod se zkušenou osobou.

D - velmi těžká cesta
Svislý a často také převislý skalnatý terén. Ocelové kolíky a kramle mohou být osazovány i poměrně řídce. Exponované a strmé úseky jsou průběžně zajištěny ocelovým lanem, velmi často nejsou na těchto úsecích umělé stupy ani kolíky. Cesty s dlouhými a kolmými, někdy i převislými pasážemi, které vyžadují sílu v rukou a tedy předpokládají dobrou kondici a přípravu. Někdy kombinace s jednoduchým lezením (I. až II. st.) tj. úseky bez umělého zajištění. Vhodné pro zkušené, nevhodné pro začátečníky a děti.

E - extrémně těžká cesta
Vyžaduje extrémní požadavky na sílu, zažitý pohyb na strmých skalních úsecích či plotnách s minimem přirozených stupů a návyky na výškové expozice. Poměrně často kombinace s krátkými lezeckými úseky. Tyto cesty jsou určeny pouze pro trénované a zkušené alpinisty. Některé cesty této obtížnosti je vhodné dojišťovat.